ε(´｡•᎑•`)っ ❤️😌➡️🐈‍⬛ 🍀🐢💕🌹

Děkuji, že mě sem někdo přišel navštívit a těm, co se jim upřímně něco ode mě líbilo i třeba já se jim líbila a Mňoukálek a tak. Ti, co mi něco ocenili těm moc děkuji. 💚❤️💟🙏🏻😌🩷💌

----

⛪📖🖍️📍

Ti, co čekají oplzlosti, tak se už trápit nemusí a můžou se také rovněž odnásledovat. 4 roky jsem se tu dělala s fotkami a měla radost. Mobil už dnes dokáže vytvořit hezké fotky. A když jsem si přidala nové fotky do alba, vždy byl někdo nevděčný a odnásledoval se, protože čekali holt nějaké oplzlosti. Fotila jsem si na mobil pro radost a i sebe jsem nakonec ráda fotila a užívala si fotit Mňoukálka a další, tak snad to bylo také vidět. V albech 18+ mám třeba pouze osobnější fotky z domova, ale nic nekalého.

Tento citát se mi líbí:

„Krása spřízněné duše člověka je jako loď, kterou pohání bezpodmínečná láska velké důvěry a spolehlivosti v těžkých časech.“

Je to touha po souznění právě s druhým, kterou jsem tolik let hledala, s někým mít něco tedy společného.

➡️ Taky bych měla ráda rodinu, jako ti ženáči nebo v partnerství, co se na rajčeti koukají jen na nahé holky nebo jinde. Jsem zjistila, že tací to nejvíc hledají právě, proto mě taky obtěžovali a někteří vyloženě loudili o odvážnější fotky drze nebo jeden poslal prve pikantní fotky s pěti kočkami a už měl dvě děti právě. Jak by řekla babi sešlehala bych mu prdel kopřivama. Bohužel betny a flaxy takové zajímají nejvíc. 😓 Co je horší, že mě třeba otec neviděl a nechtěl? To bych řekla, že je hnusný teda pocit nebo zažít autonehodu a operaci páteře a nemít obživu a jistou budoucnost, být dlouho sama do 31 a nikdo mě nikdy neoslovil venku jen koukali (ale ti co chtěli peníze ti podvodníci tak ti mě chytali vždycky ve městě to jo, bezdomovcům jedině bych dala peníze a opravdu potřebným a samoživitelkam, ale jak můžu vědět zda je to skutečně bezdomovec a ne zase nějaký podvodník, to že má špinavé oblečení nebo je zarostlý někdo, nemusí nutně nic znamenat, to by museli tací prokázat) až já musela první oslovit a pak mě vyboural tak jak se mi asi daří, ale udělal toho pro mě z vrstevníků nejvíc, jinak se vždy zajímal akorát každý sám o sebe nebo dělají rádi mrtvé brouky to miluju no když potřebuje člověk pomoci, deprese a myšlenky na programy, ale to oni neví co to je. Mám těžký život, ale vždy se snažím utěšovat, že jsem ráda přesto na Světě a že jsem šťastná, že jsme přežili tu nehodu.

Mám ráda starodávno, tak jsem tu měla na tapetě třeba i krajinu s hradem, nyní květiny jako ze staré doby, kdy by se člověk probudil v pokoji v krásné posteli s nebesy a před ní příjemný kobereček, opodál starý krásný otoman a vedle starodávné okno s výhledem na malebnou krajinu a památky a u okna pugét krásných růží a svíček, tak si představuji romantiku starých dobrých časů.

🖼️ Fotila jsem si pro radost, odreagování, proti smutku, pro uchování památky a zážitků. Své portréty jsem si fotila také proto, abych se naučila mít se ráda, přijala se taková přirozená, jaká jsem. Roky jsem se trápila se vším možným a brečela a tak. Strachy mě trápí, zuby od mala, hrudník, nos, nyní páteř s obratlem a křeče na hrudi a to bylo furt něco. Fotila jsem se, když jsem to měla těžký v životě a bylo mi nejvíc smutno, tak jsem si začala právě fotit.

Co teď řeším a trápí mě:

Trápí mě ty myšlenky na programy, ale nikdo to neřeší jiný, protože to ani neznají, řeší právě tu nahotu no, tak nemají žádné starosti. Prý jsem vysoce citlivá mi řekla odbornice. Nejdřív prý autista a pak zase tohle. No uzavřená jsem také dost, to mám právě ale až z toho počítače a lidi co ubližují a stačí že někdo jen i ignoruje, tak mě to zničilo akorát, zatímco jiní se holt jen baví. Právě postrádají tací tu citlivost, tak nic tak neřeší a ubližují jiným.

Budu dojíždět dál od domova kvůli dalšímu vzdělávání se, tak se netěším a na pokoji už jsem byla se dvěmi dalšími ženami a ještě tam budu někdy no, co dodat, ale doma je doma a moc jsem tam nespala, spíš vůbec opět jako v nemocnici. To bude pro mě nejtěžší asi životní zkouška už i kvůli tomu dojíždění a začínat jakoby znovu no je to vysilující. Tolik let studování a k ničemu a teď když něco neudělám, tak na tom budu špatně dál. Učeního jsem si už užila dost a uz jsem z toho vyčerpaná pořád něco nového a jiného se učit, nějak mi chybí motivace a kort, když v sobě něco řeším, to jsem pak často z přemýšlení akorát unavená, proto už se mi do učení nechce. Protože já se automaticky bojím už dopředu, že něco nezvládnu a tak ztrácím motivaci ten cíl dotáhnout do konce a že bude problém s lidmi, že mi nevyhoví, že budou koukat co chci a to je pořád dokola u mě. Jsem měla jít na teologickou, třeba by tam nebyl takový nával, když mě zajímá otázka duše. Jenže dnes co je nejvíc in, tak tam všichni právě zrovna jdou a hodně chodí do škol, aby měli ty prázdniny hlavně a nebo chtějí do kanceláře, ale kompu já si užiju doma dost, ale mohla bych tam s mým vzděláním, ale na to štěstí nemám, to mají jiní a bez vzdělání ti drzý a nepoctivý často a člověku vyčetla jen i tečku u firmy a nějaké klidně píšou pořád blbě PSČ, když přijde pošta babi nebo dědovi, to je zajímavý takové tam jsou. Mobil se mi rozbil, tak mám už naštěstí nový, ale zase si zvykat na nový, ale fotí pěkně ten nový. To dělají schválně, aby to vydrželo jen chvíli ta technika.

To smutné už jsem tu vše psala, ať už zde špatné zážitky s úchyly a co posílali, z prací a vždy bohužel se tam našel někdo kdo ubližoval a záviděl mi, u obce kravál, operace, nevolnost celý leden a 9x zvracení za den a tak. Nejhorší je, že si v sobě něco pořád nesu z minulosti a pořád řeším, kdo mi ublížil, ignoroval a trápí mě to, měla jsem to tak už od mala a to člověku nepřidá. Člověk nic nikomu nikdy nedělal špatného a byl hned za outsidera, když je třeba tichý a smutný. Ono jak člověka něco vnitřně trápí, tak prostě moc nemluví, i když by chtěl. Byla jsem moc hodná a i to mi přijde, že závidí. Bavím se s někým, když se se mnou začne ale první někdo bavit. Život mi ukázal, že není tak stejně idealistický jako já. Psala jsem tu pravdu, chápu však, že se někomu ta pravda holt blbě četla, když mi tu ubližovali úchylové a prospěcháři. On to všechno ví, kdo mě zná. Olda a Péťa to ví, že mi to tu nepřidalo a mrzí je, že se tím trápím. Těžce to nesu, když prostě se líbí nejvíc nahota, oplzlosti a rajdy nebo se soutěží a předhání. Nechápu takové, že jim to stačí k životu a tací nepomůžou jiným to se mi prostě nelíbí a mají se ještě nejlíp. Mně to třeba akorát ublížilo a zničilo život nějaký internet a programy, ale to nikdo neví, protože neví, co je na internetu za složité programy a neřeší to. Když potřebuju s něčím pomoci, tak IT technici ani neodpoví nebo blokovali, když jsem žádala vymazání příběhu v jedné poradně zda mě měl rád (úchyl zda mě měl rád, no já byla plná ideálů no 😓 ještě že už je to pryč a že mě hlavně nevyužil a taky byl vzteklý, že ty hezký s ním prý nejdou, pak jsem byla šťastná, že jsem se ho zbavila, když to utnul, on mi sem právě prve psal na email a psychicky by mě dodělal). Na těchto poradnách jsou často bezcitní, co anonymně soudí lidi a postrádají empatii a introvertní inteligentní vhled do druhých lidí, řekla mi to tak i odbornice a abych si z toho nic nedělala. Vůbec se proto nedivím, jak vypadá dnešní Svět, vždyť je to žalostný. Jen samý kvalt, bordel a být jak robot.

Šťastnější mě dělá - ráda jsem fotila a i ty moje pocity a emoce z toho dostala, jak jsem dědovi dala v dětství šátek na hlavu a smál se, že vypadá jako Arafat, pradědeček dělal módní přehlídku a převlékl se na Štědrý den za Ježíška, s mamkou jak jsme jely na parníku, s babi se chodily také koupat, Mňoukálek mi dělal radost, franc. komedie, čes. starší komedie, dobrodružné historické filmy, Simpsonovi (líbí se mi třeba obzvlášť díl Město New York versus Homer a jak jede s botičkou na autě a nebo se ptá a máte v tom taky záchodek, nene jenom kalash / co mi tam vadí jediné je část s Itchy a Scratchy, mám ráda kočičky a nedávala bych to tam kvůli násilí), Asmr s animovanou kočičkou, badminton jsme hráli, svíčky, květiny, laky, balzámy na rty, dekorace a šperky, cítit se dobře v hezkém oblečení, lodě mě zajímali (Titanic mě fascinuje a byl nádherný a nemusel takto zbytečně skončit, ale to krásné a výjimečné má bohužel mnohdy problémy, k tomu mě fascinuje ta ponorka, také to byla zbytečná ztráta, ale ponorka papírový šrot a klidně se tam nechali zavřít, to nechápu dodnes), zajímám se o hrady, zámky, plyšáci, hudba, zpívání, hraní na klávesy, tancování, Bubu a Dudu, Pokke Asmr, procházka, plavání, bruslení, deskové hry, dřív hodně PlayStation s mamky bráchou - medal, getaway, collin rallye, ráda jsem si četla histor. články i o osobnostech a mučednících (fascinují mě osobnosti - svatý Václav, Mistr Jan Hus, Alžběta I., Karel I. Stuart, Masaryk a Havel, tito všichni udělali něco pro Svět a pro lidi, kdo dnes je takový u moci??, chtěla bych jim bývala pomoci před tím, co se jim stalo, když ubližují jiným, je to pro mě podobný pocit jako by se ubližovalo i mně, jsem tedy soucitná s trpícími lidmi a tyto osobnosti mě provází v těžkých chvílích jako opora a víra a naděje v lepší Svět) nebo mě láká, jak vypadali dřív lidi a jak žili a Egypťané (jak si vážili duše a těla člověka a léčitelství, tělo neničili, naopak ho chtěli uchovat nesmrtelné společně s duší) a jejich tajemná historie, když můžu pomoci a i mně někdo když pomůže, svěřit se a rozebrat problémy, setkání s blízkým člověkem, motivační čtení, knížky a hudba od každého žánru když je to zajímavý, vaření, vybarvování, parfémy, čaje, dobré jídlo, ráda spím a je zázrak, když se vyspím, zahrada a houpačka...

Chtěla bych žít zase jako dřív, být šťastná, zdravá, aby se mi dařilo v životě taky konečně a měla štěstí. A přeji toto i těm, co to mají podobně, trápení a těžký život. 💚

S pozdravem Nikolka H. (17.3., út, 14:05) 💁🏻‍♀️