ε(´｡•᎑•`)っ ❤️😌➡️🐈‍⬛ 🍀🐢💕🌹

Děkuji, že mě sem někdo přišel navštívit a těm, co se jim upřímně něco ode mě líbilo i třeba já se jim líbila a Mňoukálek a tak. Ti, co mi něco ocenili těm moc děkuji. 💚❤️💟🙏🏻😌🩷💌

----

V mé zpovědnici: ⛪📖🖍️📍

Tento citát se mi líbí:

„Krása spřízněné duše člověka je jako loď, kterou pohání bezpodmínečná láska velké důvěry a spolehlivosti v těžkých časech.“

Je to touha po souznění právě s druhým, kterou jsem tolik let hledala, s někým mít něco tedy společného.

---

Aktuálně: Upřímně mě hodně zasáhlo, jak skončila ta maminka oběti. Brečela jsem z toho. 😓 A já si tady nepíšu něco jen tak a u každého mě to zasáhne. Nechci, aby si lidi ubližovali. Taková hezká paní a je zajímavý, že vždy ty hezký a citlivý lidi tohle udělají a zlý hnusáci ne. Připomínala mi zpěvačku Alison z kapely Goldfrapp nebo mojí maminku. Myslím si, že věděla, že není třeba nikdo tak citlivý jako ona a dcera a už nevěděla kudy dál, postrádala zde smysl života. Tyto pocity jsem měla celou dobu mého studia. Myslela jsem si, že není nikdo jako já a že v životě nenajdu ani lásku a hodného muže. Otec mě nechtěl a mamku a neviděl mě, nejdřív mě to hodně trápilo, až tak v 18 jsem se s tím smířila a lepší je to pro nás a pro mě tak neexistuje. Dlouho let jsem byla sama a všeho se bála. Trvá někdy mnoho let, než se však objeví naděje, že někdo podobný jako my může přeci jen někde existovat. Já pořád doufala a věřila a do toho se nabrečela a to byla pořád jen škola a nic jiného, i když už jsem taky nevěděla kudy dál a chtěla to vzdát. Nechápu, proč tu hnusnou oblast nezavřou. Kdybych na ní znala aspoň email, ráda bych tu byla pro ní a třeba by jí člověk mohl pomoci. Člověk by měl žít právě dál, nenechat vítězit to zlo a být tu pro památku toho dítěte nebo jiných blízkých. Chápu, že se to řekne, ale krásní hodní lidé mají zde právě své poslání a místo na Zemi to tady zlepšit už jen jejich existencí. Nám taky srazili autem Mňoukálka. Od té doby je můj život prázdnější a bez něho tu není taková sranda a za tu dobu jsem se hodně nabrečela, že mi chybí. Někdo si řekne černý kocourek, ale on byl prostě moc fajn a dělal nám doma radost. Ale řekla jsem si, že vše chci dělat právě pro něho a jeho památku, zkusit se kvůli němu dostat z depresí a začít žít líp. Taky jsem studovala filosofickou, ale jinde. Bohužel to je taková škola, která je nakonec mi k ničemu a k čemu mi je, že mám dva tituly, když se mají dnes nejlíp ti se základkou a mají všechno. Nebo se mají zase dobře s tituly a povyšují se, proto jsou na těch nejlepších místech no. Já to mám třeba naopak s tituly těžký a bez praxe mě nikde nechtěli. Proto to teď zkouším si dodělat v něčem jiném vzdělání. Babička mi to tehdy rozmlouvala. Ta škola je těžká, je to dobrá škola ale náročná, musí se hodně uvažovat nad těmi díly filosofů a přemýšlet a nejvíc mě tam trápila ta hrozná logika a ty počítače právě. Za 5 let studia jsem mohla mít třeba už aspoň rodinu jako jí mají ti, co na učení kašlali. Hlavně že jí má takovej, co mi posílal nahý fotky s pěti rajdami a měl už dvě děti. Nebo jiní co se se mnou sešli a jeden mě chtěl využít, druhý ignoroval a nezeptal se na mě po operaci a špinavý Sajda mě uháněl a chtěl by po mně jen styk, chlubil se, že na to měl kámošku, že ty hezký s ním nechtěly jít, byl podrážděný jenom a psychicky by mě dodělal. U obce četa taky ti kluci ignorovali, posmívali se zajetým kočkám, pomlouvali každého, záviděli prostě a měli už děti, v autoškole dědek mi říkal oplzlé narážky, ponižoval a řval na mě, vždy jsem doma z toho brečela, Rumun na ZŠ mi říkal přezdívkou 5 let a smál se mi a já dělala že jsem silná a doma až brečela, žádné dobré kamarádky na škole jen vždy braly, kravál tady do rána u boudy nebo policajti chytají směšně nevinné lidi, co si povídají jen u rybníka. Jo to je pak spravedlnost si říkám tady ve Světě a v ČR. Vím, o čem tu celou dobu píšu.

---

Fotit jsem si sem přišla tehdy, abych zahnala smutek, deprese, a když jsem byla sama. Bohužel jsem netušila, že i zde na rajčeti jede nejvíc nahota do detailů a oceňují se hlavně jen kousky těl a obličej ne, protože je to už moc osobní, to mě zklamalo. Když jsem měla blogy, tak zase u jiných vítězily fiktivní oplzlé články, tak že jsem lezla vůbec na net, introverti a citliví tím pak akorát nejvíc trpí. IT technici neumí ani odpovědět, když mě něco trápilo na počítači, neumí odpovědět dokonce ani ředitel, je to zajímavá doba opravdu, kde někteří fakt nemají úctu k jiným a nevědí, že mají třeba ti druzí naopak proti nim vyšší vzdělání, no je to vrchol prostě. Aspoň že z nemocnice mi odpověděli nebo mi to vzali na po desáté. Někdo má tendenci se asi rád pořád povyšovat a pak třeba budou koukat, až jim bude taky nejhůř a bude je něco trápit a nikdo jim také nepomůže a bude je ignorovat, ale to si tamti neuvědomí no, proto se tak někdo chová.

Své portréty jsem si fotila proto, abych se naučila se mít konečně ráda a ocenila se, trošičku se mi to podařilo, ale to sebevědomí nebo aspoň sebedůvěra tam nebude asi už nikdy, protože taková prostě nejsem.

Dva roky tu přemýšlím, zda alba nakonec skryju, protože se nejvíc kouká na nahotu, či co mají nejvíc ocenění tak ti to právě neocení jiným a nevím co si chce kdo dokazovat a to tu nemusím pak já vůbec být a mít nějakou tvorbu. Když jsem si dodala fotky do alb, tak byli nevděční a vždy se někdo odnásledoval, tak jestli já to mám zapotřebí tady potom. Bohužel touha být nejlepší v Česku u některých je vidět hodně no. Já bych si nejvíc spíš něco dokázala tím zpěvem a koncerty, to by se ještě někdo třeba divil, hlas nemám sice tak silný, ale leccos už jsem zazpívala, záleží jaký styl a zda se mi to líbí, nevyhledávám odrhovačky, z umíráčků mám zase deprese, moc uječený projev, recitaci nebo když to nemá hloubku a emoce, spíš naopak ocením procítěné, sexy, tajemné i taneční styly a písně a to se mi líbí. Jenže jsem člověk uzavřený, takže je to těžké a je to velká škoda a zahozený můj velký sen a říkalo mi to už několik lidí. Moje největší přednost je tedy hudební cítění, chutě, starodávné cítění, že se dokážu bavit s kýmkoliv, když má i druhý zájem a soucítění s trpícími, ať už lidmi nebo zvířaty. Bohužel ale to, že jsem výrazně soucitná mi moc nepomůže být živa z něčeho, když pak vidím, že jiní mají naopak všechno, jsou rychlí, mazaní, dělají jen děti a nejsou soucitný. To jsou zase moje přednosti než holt dokonalé focení. Neumím holt zaujmout no a šokovat a dělat se taky hezká, to umí jiní. No ale co bych měla téma za koncerty, tak to by ještě nikdo zase neměl si myslím takové koncerty.

Mám zde hotovo a rozvinuly se mi z kompu a programů a co ubližují akorát deprese, takže se stahuju opět do ústraní a byla bych šťastná, když bych se z toho dostala. Do toho mě píchá od února pořád na hrudi, tak nevím co to je. Celý leden mi bylo špatně a za jeden den jsem zažila 9x zvracení. Doktorka mi řekla, že to může být po té operaci páteře, ale proč se mi to píchání objevilo až rok a půl po zákroku, možná to dělá ta kovová skoba. Do toho mám starosti s obživou to mi nepřidává a že někdo nezdraví a tak, všechno si moc beru, jsem prý vysoce citlivá a moc citliví lidé to mají nejtěžší v životě, jestli je někdo třeba také podobný tak ví, o čem tu píšu. Můžete si vychutnat zatím nahá úžasná alba jiných uživatelů. Na rajčeti se kouká totiž hlavně nejvíc na to, oceňují se kousky těl, obličeje ne, to už je moc osobní, či se ignoruje a můžete se těšit na velkou aktivitu jiných uživatelů a jejich krásná alba, já tu vlastně nemusím vůbec být. Dámy a pánové přeji Vám pěknou podívanou.

Šťastnější mě dělá - ráda jsem fotila a i ty moje pocity a emoce z toho dostala, jak jsem dědovi dala v dětství šátek na hlavu a smál se, že vypadá jako Arafat, pradědeček dělal módní přehlídku a převlékl se na Štědrý den za Ježíška, s mamkou jak jsme jely na parníku, s babi se chodily také koupat, Mňoukálek mi dělal radost, franc. komedie, čes. starší komedie, dobrod. histor. filmy, Simpsonovi (líbí se mi třeba obzvlášť díl Město New York versus Homer a jak jede s botičkou na autě a nebo se ptá a máte v tom taky záchodek, nene jenom kalash / co mi tam vadí je ten myšák), Pokke asmr a jiné, badminton jsme hráli, svíčky, květiny, laky, balzámy na rty, dekorace a šperky, cítit se dobře v hezkém oblečení, lodě mě zajímali (Titanic mě fascinuje a byl nádherný a nemusel takto zbytečně skončit, ale to krásné a výjimečné má bohužel mnohdy problémy, k tomu mě fascinuje ta ponorka, také to byla zbytečná ztráta, ale ponorka papírový šrot a klidně se tam nechali zavřít, to nechápu dodnes), zajímám se o hrady, zámky, plyšáci, hudba, zpívání, hraní na klávesy, tancování, Bubu a Dudu, procházka, plavání, bruslení, deskové hry, dřív hodně PlayStation s mamky bráchou - medal, getaway, collin rallye, ráda jsem si četla histor. články i o osobnostech a mučednících (fascinují mě osobnosti - svatý Václav, Mistr Jan Hus, Alžběta I., Karel I. Stuart, Masaryk a Havel, tito všichni udělali něco pro Svět a pro lidi, kdo dnes je takový u moci??, chtěla bych jim bývala pomoci před tím, co se jim stalo, když ubližují jiným, je to pro mě podobný pocit jako by se ubližovalo i mně, tyto osobnosti mě provází v těžkých chvílích jako opora a víra a naděje v lepší Svět) nebo mě láká, jak vypadali dřív lidi a jak žili a Egypťané (jak si vážili duše a těla člověka a léčitelství, tělo neničili, naopak ho chtěli uchovat nesmrtelné společně s duší) a jejich tajemná historie, když můžu pomoci a i mně někdo když pomůže, svěřit se a rozebrat problémy, setkání s blízkým člověkem, motivační čtení, knížky a hudba od každého žánru když je to zajímavý, vaření, vybarvování, parfémy, čaje, dobré jídlo, ráda spím a je zázrak, když se vyspím, zahrada a houpačka...

Chtěla bych žít zase jako dřív, být šťastná, zdravá, aby se mi dařilo v životě taky konečně a měla štěstí. A přeji toto i těm, co to mají podobně, trápení a těžký život. 💚

S pozdravem Nikolka H. (17.3., út, 14:05) 💁🏻‍♀️